Jan Lohelius Oehlschlägel

Jan Lohelius Oehlschlägel se narodil na svátek Sv.Silvestra r.1724 v rodině vesnického kováře v Lahošti u Duchcova Josefa Oehlschlägela a matky Anny Cathariny. Pokřtěn byl jmény Franz Joseph, po celý život však užíval jméno Jan po svém kmotru. Později v klášteře přijal řádové jméno Lohelíus z úcty k tehdejšímu pražskému arcibiskupovi téhož jména. Hře na klavír a varhany se od dětství učil v Duchcově, jméno jeho učitele se však nedochovalo. V roce 1737 z popudu duchcovských Valdštejnů započal gymnaziální studia v jezuitském klášteře v Bohosudově a hned následujícího roku se pro svůj talent stal varhaníkem tamní basiliky. R.1741 počal studovat filozofii v Praze, přičemž zastával místo varhaníka u Sv.Maří Magdaleny a v maltézském chrámu. V r.1747 dosáhl uvolnění z poddanství vstupem do Řádu Sv.Norberta (Praemonstráti) v Praze na Strahově. l5.3.1755 byl vysvěcen na kněze. Kromě plnění kněžských a klášterních povinností od r.1756 až do své smrti zastával funkci ředitele kůru. Organizoval hudbu k obřadům i pro mnichy v klášteře, vyučoval hudbě (pravděpodobně i J.J.Rybu). Komponoval duchovni hudbu, jeho skladebný sloh (stejně jako F.X.Brixiho či W.A.Mozarta) byl předzvěstí přechodu od baroka ke klasicizmu, i když se ještě přidržoval stylu italského baroka. Jeho hudební odkaz čítá téměř 200 skladeb (některé věnoval i oseckému klášteru),z nichž vynikají jeho pastorelly, oratoria a mše. Aby mohl lépe využívat možností, které k provozování hudby nabízel pokrokový strahovský kůr, na vlastní náklady pro jeho potřeby opatřil na 40 hudebních nástrojů. Mohl tak lépe uplatňovat své hudební nápady a provozovat hudbu ostatních pražských a evropských komponistů. Finanční prostředky získával, stejně jako později pro varhanářskou práci, za své skladby a opisy skladeb jiných autorů. Od r.1765 se věnoval s povolením opata Dahlera po plných 15 let práci varhanářské. Provedl rozsáhlou přestavbu strahovských varhan a jejich rozšíření tak, že se mu dostalo uznání i od W.A.Mozarta, přičemž všechny práce truhlářské, cínařské, mechanické i intonérské provedl sám, což popsal ve dvou obsáhlých publikacích. Zemřel v Praze 22.února 1788 a pohřben byl na hřbitově v Košířích. Z ideologických důvodů bylo v uplynulé době jeho dílo přehlíženo. 0 jeho rehabilitaci se již dvě desítky let snaží pražský soubor Cantores Pragenses, Bendův komorní orchestr z Ústí nad Labem a Brixiho komorní soubor Teplice uváděním jeho skladeb. Skladatelova busta, jejímž autorem Je P,Karták, zdobí biskupské gymnázium v Bohosudově od r. 1993 a v současné době i Obecní úřad Lahošt, jeho rodiště. Pro teplický region má osobnost Oehlschlágelova značný, dosud nedostatečně doceněný, význam.

Text zpracoval:
Bohdan Ostroveršenko